1.-3.7.2005, Jumalciems
Pořadatel: OK Kapa
Mapy: Bernati Z, Bernati D, Kupa kapa, 1:10000, E 2,5m
sprint - Liepajas jurmalas parks, 1:4000, E 2,5m
Na začátek prázdnin jsme se rozhodli vyrazit do zahraničí, konkrétně do Lotyšska, a i když ve stejném termínu byla u nás Česká Kanada, dal jsem před rybníkem na Zvůli přednost Baltskému moři. Závody Kapa 2005 se konaly 12 km jižně od Liepaji v 750m širokém pásu písečných dun, kde západ všech map tvořil mořský břeh a východ pak bažina. Během závodů vládlo příjemné dvacetistupňové počasí, chvíli oblačné, chvíli úplné azůro, pohoda. V borovicovém lese bylo naprosto čisto, báječná viditelnost i průběžnost, což ale neznamenalo, že kontroly byly z dálky vidět, spíš naopak, no některé závodníky mohla zdržovat i obtížná dohledávka, protože všechny ty kupy, hráze, údolíčka, závrty a jiné vrstevnicové tvary vypadaly dost podobně a nebylo těžké se při ztrátě koncentrace ztratit. Naštěstí se ale dalo na mapu na 100% spolehnout, všechno perfektně sedělo, i ty nejmenší chodníčky, vývraty v bažině, prostě byla radost se podle toho orientovat.
První etapa nám hned na začátku ukázala, o čem to ty tři dny bude, tedy kupy, údolíčka a sedla celých 10 km. A i když místní nejvyšší vrchol měl nadmořskou výšku jen 36 m, i tak to bylo docela na fyzičku, pořád nahoru a dolů, žádné pasáže, kde by si člověk odpočinul. Druhá etapa se velmi podobala té první (však se mapy překrývaly), jen závěr tratí nás protáhl vyschlou (v Lotyšsku už dlouho nepršelo) a voňavou bažinou. Člověk by po zkušenostech z našich zatuchlinou zapáchajících bažinek ani netušil, že bažina může tak fantasticky vonět. No a třetí etapa byla nejhezčí, tratě nás tahaly z bažin do dun v lese, pak k moři a zase zpět do lesa a do bažin, prostě terén se během závodu několikrát vystřídal. To vše s nadšením, že se mi všechny kontroly podařilo najít tak, jak jsem chtěl, způsobilo, že závěrečná 12,5 km dlouhá trať byla skvělou tečkou za těmito severskými třídenními závody. Zážitky z lesa se nedají popsat... byla to hlavně radost z mapy, terénu, orientování se, fakt nádhera.
Na jinak perfektní organizaci (značení dopravy bylo dovedeno skoro k dokonalosti) se vyskytly drobné mušky, jako třeba výpadek počítačů první den, kdy se mezičasy netiskly a v cíli byla šílená fronta. Druhý den to ale pořadatélé vyřešili posílením výpočetní techniky o počítač s tiskárnou, kde se jen tiskly mezičasy. Taky se mi vůbec nelíbilo umístění občerstvovaček, které skoro všechny byly mimo mnou vymyšlený postup. No a u E3 mi tu už přišlo jako zlomyslnost. Stál jsem u kontroly na vrcholu 30 m duny, postup na další kontrolu byl při správné volbě o dvě vrstevnice níž a o pár dun dál. Zákeřný pořadatel však umístil občerstvovačku přímo pod dunu, kam se mi při představě, že ten kopec, co k ní slezu, budu muset zas vylézt nahoru, vůbec nechtělo. :) 
Vytknul bych taky, že v kempu ve vesnici Jurmanciems (no, vesnice je přehnaně honosné označení pro těch pár chatrčí, kam vedl jako příjezdová cesta jen starý rozbitý tankodrom) nebyly sprchy (kromě poslední etapy). Že jsme se nechtěli zdržovat frontou na sprchu v centru etap, řešili jsme to nakonec v Baltu. V předvečer odjezdu jsme se na liduprázdné pláži po koupeli jen tak flákali a sledovali vlnky na moři. Najednou koukám, že se o kousek dál nahoře na duně objevil vlk. Normální vlk! Chvíli na nás tak koukal, pak si k nám jen tak přišel, čuchnul k nám a šel si dál po svých. Neuvěřitelný zážitek!
Taky jsme navštívili vložený sprint v přímořském parku v Liepaje. Vcelku pěkné, jen na můj vkus je 20 diváků těsně vedle každé kontroly trochu vopruz. Na sprintu se testoval nový Emit, kterým se na rozdíl od obyčejného (se kterým jsme odběhli celé třídenní)razilo tak, že se jím pláclo do lampionu. Než jsem to na jedničce pochopil, chvilku mi to dalo a po zbytek závodu jsem měl pocit, že je něco špatně. Ale nakonec jsem nebyl disk., taky mezičasy byly, takže to asi fungovalo. Jinak Emit je zajímavý systém, na SportIdent podle mě ale nemá, protože se s ním blbě razí, nepozná se porucha kontroly, je moc velký (tak 4-5x větší, než SI). Sice se na startu nemusi nulovat a checkovat, ale stejně - zlatý SI. No ale běhat se s tím dá.
Taky jsme pochopili, jak tu funguje Tiomila. Ono to slunce, potvora, tam totiž v létě skoro nezapadá! To se pak skutečně dá i bez světla vcelku obstojně zaběhnout i noční úsek. Byla to zajímavá zkušenost koupat se v deset večer v záři zapadajícího slunce, v "noci" sledovat jasný severní obzor a ráno před čtvrtou se budit svítáním.
No jsme plní zážitků, vřele doporučuji všem, kdo ještě nebyli, cestu na sever. To, že jsme ve výsledkách skončili na chvoltu vůbec nevadí (ona jen elita byla pro cizince zadarmo), ten terén stál za to!
H21E - 46 závodníků
1. Martinš Sirmais Madonas BJSS 52:24 (1) 38:53 (5) 71:23 (1) 162:40
37. Tomaš Leštinsky Dobruška KOB 75:38 (43) 58:26 (42) 114:40 (36) 248:44 +86:04
D21E - 27 závodníků
1. Aija Skrastina Briksnis 41:31 (1) 33:56 (3) 55:25 (3) 130:52
24. Katarin Labašova ATU Košice 54:15 (14) 39:51 (16) 117:11 (28) 211:17 +80:25
sprint
V21E (2,9 km 15 k) - 50 závodníků
1. Martinš Sirmais Madonas BJSS 00:12:08
47. Tomas Lestinsky KOB Dobruska 00:17:18
S21E (2,6 km 13 k) - 19 závodníků
1. Aija Skrastina SK Briksnis 00:12:40
12. Katarina Labasova ATU Kosice 00:15:18
(DOB7801)