1.5.2005, Oybin-Hain

Pořadatel: HSG Turbine Zittau
Mapa: Zur Hölle, 1:10000, E 5m

     O-víkend pokračoval i v neděli, kdy jsem vyrazil slavit svátek práce s Katkou a Cholerou na druhou etapu Saxba. Mapa Zur Hölle prý stojí za to a krátká trať by v podání tradičně brutálního německého stavitele mohla být příjemně snesitelná. A protože se mi nechtělo brzo ráno vstávat, vyrazili jsme už večer a přespali v Jablonném v tělocvičně, abysme ráno v pohodě kolem osmé pokračovali do blízké vesnice Oybin-Hain. Ráno a i celý den pokračoval ve velmi teplém slunečném počasí, bylo fajn, pohoda.
      Šel jsem v pěkný čas 160 v kategorii nejelitnější, tedy H21AL, a že Katka šla v 31, měl jsem čas ji doprovodit na start i počkat v cíli. Během čekání moje nadšení podívat se do lesa díky přibíhajícím závodníkům poněkud ztrácelo na rozhodnosti, neboť mnozí vypadali na infarkt, v lepším případě na smrt vyčerpáním. Bylo i možné zaslechnout až neuvěřitelné horolezecké historky z hledání některých kontrol, kde mi při pomyšlení na překonávání úzké skalní římsy nad propastí ("zur Hölle" znamená něco jako "Do pekla") bylo tak nějak divně.
      Ale, jen co jsem měl mapu v ruce, mě to všechno přešlo. První rozběhová kontrola byl vývrat u skal, no a pak už následovaly jen skály, skály a zase skály v několika patrech nad sebou. Paráda! Začal jsem opatrně, zato přesně, kontroly se hledaly skoro samy. První šok ze skal jsem tak vcelku ustál a přišly tři uklidňovací kontroly. Bohužel jsem se uklidnil nějak zbytečně moc, na šestce jsem podcenil mapu a úplně školácky si spletl skálu... stálo mě to dvě minuty a Koláče v zádech. To ostatně netrvalo dlouho a v postupu do kopce jsme se vyměnili. Bylo neskutečné vedro a mě namísto občerstvovačky čekala první vrcholová prémie (někde na těch 6,6 kilometrech museli těch 450 nabrat) a lokálně generalizovaná mapa vyžadující dost fantazie. Vysílení ve mě vzbudilo pocit, že jsem se zas přihlásil někam, kde nemám co dělat, ten však vypudila moc krásně zašitá (a mnou pěkně nalezená) kontrola za vývratem u skály. Pak přišla druhá uklidňovací vložka, dokonce i chvíli z kopce s postupy směrem k cíli, to aby závodníci nabrali dostatek sil na další dvě vrcholové prémie za sebou proložené hlubokým údolím. Mapově nic moc složitého, jen vedrem a vysílením neztratit koncentraci. A to byly skoro poslední skály. Abysme dosáhli požadovanou délku, udělala si naše kategorie (jak si kdo vybral postup) výlet po vesnici pro tři kontroly na její druhé straně, pak poslední skála, za ní volný pád 40 metrů na sběrku a cíl.
      V cíli jsem byl naprosto unešen! Terén něco mezi Kokořínskem a Ostaší se mi strašně líbil, a i když to i dnes bylo dost fyzicky náročné, určitě se sem vrátím, klidně i na klasiku, klidně i několikrát, ta mapa za to stojí! Když jsem říkal, že včerejší 5.VČP v Odolově byl letos zatím nejlepší závod, tak teď velmi váhám, zda tento názor po dnešku nepřehodnotím. Přece jen na Saxbu pouštěli Stars On 45, které mám 100x radši než Kabáty, no a tety ve stánku měly mimo jiné i chleba se škvarkama a cibulí. :) Těžko říct, který byl lepší, jestli to vůbec je možné srovnat.Každopádně jak říkám, kdo nepřijel, udělal chybu a o hodně přišel.
      Jako třešnička na dortu pak byly naše výsledky, když já jsem se udržel v první třetině a Katka nebyla daleko od bedny, tedy konkrétně:

D19AK (4.3 km, 190 m, 11 k) - 54 závodníků
  1 Kosinska Maria       WKS Grunwald Poznan    46:03
 10 Labašová Katarína    KOB Dobruška           52:06  
 
H21AL (6.6 km, 450 m, 22 k) - 84 závodníků
  1 Krejčík Jiří         SKOB Zlín              63:12
 29 Leštínský Tomáš      KOB Dobruška           79:29 

(DOB7801)