20.2.2005, Vrbno pod Pradědem
Pořadatel: SK při Gymnáziu Vrbno p. Pradědem
Mapa: Nad Suchou, 1:15000, E 5m
jak to začalo... Po závodě a fajn obědě ve školní jídelně jsme šli obdivovat krásy Vrbna, no za 20 minut jsme byli zpět, protože tam toho na obdivování moc nebylo. Aspoň jsme stihli vyhlášení vítězů a tombolu s hodnotnými cenami. Díky televizi v naší třídě jsme pak mohli sledovat dění na MS, konkrétně skoky na lyžích. Janda vybojoval stříbro, takže spokojenost. Pro nás, co jsme měli objednáno jídlo, následovala vynikající večeře (kuře s rejží), po ní "sp-O-lečenský" program v jedné místní restošce. Super!
Druhý den byla na programu klasika. Vědom si toho, že včera jsem tam byl na 8 km 83 minut, dneska tam na skoro 11 km budu jistě kolem 120 minut a ve startovce jsem se našel až hluboko dole ve 106, požádal jsem poředatele, zdali by bylo možné mě přesunout na začátek, kde byli tři nevyužití vakanti. Prý žádný problém, takže jsem dnes nastoupil do lesa jako jeden z prvních závodníků. :) A udělal jsem velmi dobře!
Mapa se nám o 6 cm protáhla na jih, čímž se mi nevešla do mého skvělého mapníku z euroobalu A4 na šňůrce. No ale lepší, než v pokynech avízová A3. Koncepce tratí naprosto stejná jako včera, jen tam bylo o smyčku navíc. První kontrola u startu, pak dlouhý postup kamsi na jižní část mapy po té dálnici. Pak přišla volba, skoro zásadní. Dvojka byla ne že by přímo na dně údolí, ale tak 4 vrstevnice nad. Trojka byla na protějším svahu 600 metrů daleko a o 105 výškových metrů výše. Volby byly dvě. Buď se to celý pokusím objet - najedu víc, nastoupám stejně, nebo sundám lyže a zkusím to vylézt po spojnici pěšky. A že mi to do teď docela pěkně jelo, rozhodl jsem se pro druhou možnost. Sjel jsem od 2 k cestě, to bylo hned, sundal jsem lyže, to bylo taky hned a zkoumal, kudy se budu drápat nahoru. Netrvalo dlouho abych zjistil, že je to v podstatě jedno a vyrazil jsem. No, ne že by mě přímo překvapilo, že toho sněhu je tam nějak hodně, ale že se zabořím po pás, jsem vskutku nečekal. Ale co, však nejsem veka a už jsem skoro v půli cesty, takže jen teď nějak přeplavu tu strouhu s vodou v jednovrstevnicovém zářezu a bude to fajn. Když jsem se vydrápal z kaňonu na druhou stranu, začal jsem lehce pochybovat o smysluplnosti výběru tohoto postupu. Pohledy zpět na druhou stranu kaňonu a do mapy se mě snažily ujistit, že i kdybych se vrátil, tak už to je jedno, pokračoval jsem tedy v cestě nahoru. Sněhu bylo velmi mnoho, lyže se mi pletly, hůlky se mi pletly, pěkně jsem si nadával, že takový debil se mohl na LOBech najít jen jeden, že to zas bude kláda od vítěze, prostě morál mi klesal rychleji, než jak jsem lezl nahoru do kopce. U oplocenky měla začít aspoň tečkovaná stopa. No, cosi tam asi bylo, ale lyže nasadit by byl holý nesmysl, takže jsem se škrábal nahoru dál. Každým druhým krokem jsem se bořil do sněhu a vší silou se snažil dostat na tu hezkou plnou zelenou čáru, co byla jistě už nedaleko. A skutečně, najednou jsem stál na křižovatce, jenže plná zelená se nekonala, spíš bych řekl, že s velkou mírou fantazie se to dalo považovat za čárkovanou stopu. Stále jsem se bořil a stopa pokračovala kolmo nahoru. Viděl jsem dva borce, jak projeli kolem. O křižovatku dál stopa pokračovala traverzem, takže jsem už nasadil lyže a pokračoval v závodě. Postup mi trval necelých 21 minut.
No, po tomto skoro heroickém výkonu už nějaké závodění nepřicházelo v úvahu, kvalita stop v tomto kousku lesa mi připadala lehce neodpovídající značení (hůlky se mi občas zapíchly do prašanu až někam ke kolenům). To trvalo až do sedmičky, kdy jsme se vlastně vrátili do prostoru ze včerejška, s vyjímkou postupu po asfaltce (5-6). Šlo to jít i vrchem lesem, na to jsem ale rezignoval a chtěl jsem se aspoň kousek projet, navíc to bylo kolem místa, kde jsem se brodil tím sněhem, takže jsem si chtěl ověřit, jaká je tam situace. A co to nevidím, skoro zástupy závodníků se se stejnou vervou jako jápouštěji do svahu, kde pěkně vyšláplá stezka potvrzovala, že jich skutečně v mých stopách nešlo málo. Dostavil se krásný pocit zadostiučinění a nálada se mi pomalu odlepila od bodu mrazu.
Cestou do cíle mě čekala ještě jedna vrchařská prémie, sice ne tak vysoko a ne tak prudká a po jednou projetém průseku, přesto se mi zdálo, že té turistiky s lyžemi na ramenou je pro dnešek už nějak příliš. Sjezd pak byl ale fajn, stejně jako o kilometr dál i ten finálový na sběrku. Příjemné boule ke konci postupu na stopě pak zajistili i odpovídající obveselení přihlížejících.
Po krátké rekonvalescenci a vyčtení čipu jsem zhodnotil dnešní závod jako úspěch, hlavně proto, že jsem přežil a řádně si v lese i užil. I ostatní pak nepovažovali dnešek za jednoduchou záležitost, kdy se časy většiny pohybovaly kolem stovky minut v lese. A celkový pohled? Nádherný ski-O víkend!
D18A 7.20 km, 12 kontrol - 11 závodníků
1. Freyová Andrea PTK8952 A OK Potůčky 43.12
9. Peterová Věra DOB8751 C KOB Dobruška 70.23 +27.11
D21A 9.00 km, 13 kontrol - 17 závodníků
1. Jurečková Leona ABR7752 A A-team NOVO Bruntál 78.55
11. Krásná Václava DOB8151 C KOB Dobruška 99.16 +20.21
H18A 8.50 km, 13 kontrol - 23 závodníků
1. Kodeda Štěpán VPM8801 A KOS Slavia VŠ Plzeň 52.29
23. Lžíčař Martin DOB8803 C KOB Dobruška 121.16 +68.47
H21B 10.70 km, 16 kontrol - 30 závodníků
1. Vlach Jiří VOV7900 C VSK VŠB TU Ostrava 85.16
7. Preininger Luděk DOB8001 C KOB Dobruška 97.10 +11.54
25. Sedlák Radek DOB7501 C KOB Dobruška 131.47 +46.31
27. Leštínský Tomáš DOB7801 C KOB Dobruška 138.48 +53.32
(DOB7801)