19.-22.8.2004, Gombasek

Pořadatel: ATU Košice
Mapy: Jaštěričie jazero, Ľadnica (1:10000, E 5m)

     Předposlední prázdninový víkend zastihl závodníky našeho klubu hned na dvou závodech, kdy Borek s Jiřinou vyrazili do blízkého Polska na GP Polonia a ostatní aktivní členové na Slovensko, kde se opět po dvou letech konal Karst cup, tentokráte se všemi etapami na Silické planině a centrem v autokempu Gombasek u vchodu do Gombasecké jeskyně.
      Co je to závrt, v českém orienťáku slovo obestřené tajemstvím, to jsem tu řešil před dvěma lety, když jsem tam byl prvně, takže teď akorát připomenu, že to je díra do země jak půl náměstí. Letos jsem sebou vzal náš dorost na zkušenou a byl jsem zvědavý, jak jim to půjde. Obvykle na trénink před závody nechodíme, ale ze svých zkušeností jsem jim ho vřele doporučil. Ze začátku byli všichni v pohodě a pár připomínek k bordelu na zemi přineslo dohady o tom, proč jezdit tak daleko, když to máme doma na Chlumu. I když celý trénink byl postaven jednoduše vcelku po cestách, že nejsme veky, vyrazili jsme terénem. Výsledek byl uspokojivý, nicméně všichni uznali, že zítra "budou pěkně v p...li".
      Terén první a druhé etapy byl na "lučné Silici", tedy louky zarostlé jalovcem. Cokoli nebylo v mapě sytě žluté tak většinou píchalo a tmavě zelený hustník tak byl spolehlivá zeď. Cestou na start jsem obdivoval mapaře, že se do toho vůbec pustil, i když s prorážečkama po pás a i na rukách to možná i mohlo jít docela dobře. Měli jsme tak možnost zjistit, podle čeho se na Ukrajině (odkud mapař byl) běhá a musím říct, že mě to moc neláká. Všichni, s kým jsem mluvil, se pak shodli na tom, že mapa byla hodně impresionistická a ty hustníky svým tvarem prostě nesedí (ostatně mapař si tam prý už nezamapuje), což můžu říct na 100%, protože jsem měl možnost konfrontovat mapu s realitou poměrně dlouho. V mojem plánu sice bylo zvládnout trať 9,9 km a 360 převýšení pod 80 minut, ale když jsem to tak valil přes kamenné políčko těsně před 2, tak se najednou ozvalo silné křup, to jak se mi vymknul kotník. Než jsem zbývajících asi dvacet metrů ke kontrole došel, začínal jsem cítit, jak noha otéká. Cesta přímo do cíle vypadala velmi lákavě, ale tisícovka startovného a vyplavený adrenalin mě přesvědčily, že malá oklika 3-16 by v nastalé situaci už monoho věcí zkazit nemohla a disk jsem být prostě kvůli tomu lehkému zranění nechtěl. Rychlostí raněného šneka jsem pak mapově bezchybně (teda tudy, kudy jsem chtěl jít) většinou hnal své soupeře před sebou, i když při pohledu na mezičasy se divím, co tam někteří vyváděli. No, došel jsem, nebyl jsem poslední, takže co jsem se v cíli občerstvil, poprosil jsem holky, aby mě nasměrovaly k doktorovi.
      Druhou etapu neokomentuju ze zřejmých důvodů, ale při pohlednu na mapu šlo v podstatě o to, o co v první, jen opačným směrem. Během večera mi pak trochu otrnulo, respektive jsem už nepajdal a chodil jako normální člověk, i když se silně povolenou tkaničkou, takže mi už nepřišlo tak nemožné, že se zbytek závodů neobejde beze mě. Prostě třetí etapu, krátkou trať, jsem si nechtěl nechat ujít.
      Třetí etapa byly konečně v lese. Nádherném průběžném listnatém lese, každou chvíli závrt, žádné hluché pasáže, a i stavitelce se tratě podařilo vymyslet velmi hezky. Šel jsem do lesa s tím, že půjdu vycházkou, hezky pomalu, abych si něco neudělal se stále ještě pochroumanou nohou..., ale to prostě nešlo aspoň neklusat. Tahle etapa byla prostě vyvrcholením závodů ve všech směrech. A když pak neúnavná mladá komentátorka závodů na chvilku opustila cílový přístřešek a nechala mikrofon bezprizorní, přišel si na své i Béďa.
      Večer se zamračilo a později v noci přišla bouřka následovaná vytrvalým deštěm, který vydržel až do 13:40 druhého dne. Do poslední etapy jsem nenastoupil a ani mapu jsem neviděl, protože jsem měl na programu mnohem důležitější věci. Ale ostatní se nezalekli hustého deště a studeného větru a absolvovali prý pohodový, i když místy uklouzaný závod. Na bednu to však nebylo, takže jsme si při vyhlášení dole v Gombaseku v klidu sbalili stany a vyrazili k domovu.
      I když jsem neabsolvoval všechny etapy, jistě se tyhle závody pro mě staly nezapomenutelnými (nejen tím kotníkem, ale i celkovou pohodovou atmosférou a pohodovými pořadateli) a doufám, že za dva roky, až bude Karst cup spojený s akademickým mistrovstvím, budu mít možnost znovu si zazávodit v těchto skvělých terénech.
      Výsledky:

M -16 A - 43 závodníků
  1.Kodeda Štěpán            SK Severka Šumperk   SSU8808   37.56/2    33.52/1    27.08/3     31.50/1     130.46/1
 33.Lžíčař Martin            KOB Dobruška         DOB8803  109.48/36   92.16/39   56.57/36    89.33/37    348.34/33 
  
M 21- A - 17 závodníků
  1.Hajdu Martin             TIPO Orienteering Cl TTE1469   76.09/1    69.57/2    36.05/1     79.49/2     262.00/1
   .Leštínský Tomáš          KOB Dobruška         DOB7801  121.41/12        /     54.14/14         /            /   
 
W -16 A - 23 závodníků
  1.Karochová Simona         SK Kotlářka Praha    DKP1085   37.51/1    33.57/1    30.21/5     34.50/1      136.59/1
 13.Peterová Alena           KOB Dobruška         DOB8953   54.45/13   50.43/14   35.17/8     53.20/14     194.05/13
 18.Végsőová Markéta         KOB Dobruška         DOB8850   50.17/11   74.05/19   89.58/22    50.51/13     265.11/18
 
W -18 B - 11 závodníků
  1.Žabková Markéta          SKOB BETA Třinec     TRC1203   41.48/2    41.20/3    51.34/5     50.06/1      184.48/1
  7.Peterová Věra            KOB Dobruška         DOB8751   57.28/7    48.07/6    55.51/7     56.19/6      217.45/7

(DOB7801)