17.4.2004, Benešov
Pořadatel: KOB Konice
Mapa: V Jeřábech, M 1 : 15 000, E 5 m
Přišla sobota 17.dubna, den, na který jsem čekal a zároveň se ho obával, tedy survival letošní sezóny - mistrovství republiky na dlouhé trati, kategorie H21. Když jsme s Alčou vyráželi před východem slunce směr Hradec, kde jsme přesedli na nový bus PHK (najeto 200 km, říkal řidič), vypadalo počasí docela fajn.
Ne tak v Benešově. Vylezl jsem z autobusu a potlačil první nutkání se vrátit díky hnusnému sychravému devítistupňovému počasí, kdy to studeně občas profouklo a permanentně mžilo, tu s větší, tu s měnší intenzitou.Shromaždiště na školním hřišti nabízelo prostor pro oddílové stany, parkoviště, stánky, start a cíl mistrovství a díky ozvučení a dobrému komentátorovi ostatní závodníci věděli, jak se závod vyvíjí. No a když zrovna nebylo co komentovat, hrála fantastická muzika (disko 80), takže se mi tam u repráku s klobásou a pivem moc a moc líbilo. Škoda, že mě zima, protože jsem jako obvykle podcenil ústroj (tričko s krátkým rukávem), zahnala do alespoň trochu vyhřáté, avšak přeplněné školní budovy.
Pořadatelé zřejmě netušili, jakého že borce to nalosovali na téměř úplný konec startovního pole (start 143, za mou akorát Petr Zvěřina). Možná i čekali, že 27 km a 650 převýšení zvládnu podstatně rychleji, čemuž následně i adekvátně upravili limit na pouhých 250 minut. Když se většina závodníků kratších kategorií vracela postupně z lesa, potlačil jsem druhé nutkání to dneska zabalit, hlavně když už i Alča vyrazila na svou trať. A pak už byla řada na mě. Ve startovním koridoru jsem dostal mapu (zase plachta jako kr..a). Věděl jsem, že oproti minulým dvěma ročníkům se neběží okruhy, a že je trať dnes na mapě namalovaná celá. Radši jsem ji vůbec nezkoumal a rychle ji složil tak, aby mě psychicky nedeptalo, co to mám dneska všechno oběhnout.
Těsně před tím, než mě startér pustil do lesa, jsem si všimnul malé cedulky, že některé zákresy jsou trochu posunuté. Co to znamená jsem pochopil hned na jedničce, kdy jámu bylo třeba v mapě hledat na samém okraji kolečka. Se štěstím jsem o ni zakopl, pak i o dvojku a pak následoval pohodový dlouhý postup na trojku. Do této chvíle se mi běželo vcelku dobře. Výhodu dnes použitého intervalového startu jsem viděl v tom, že se nemusím hnát za soupeřema, vysílit se a umřít, ale zvolit vlasní tempo a držet ho. Pak ale přišla čtyřka - meliorace v hustníku. Postup byl jasný. Najít oplocenku, od ní pár metrů do prava a bude tam. No ale ona tam nebyla. OK, druhý pokus. Oplocenka, doprava ... nic. Pojal jsem podezření, že něco není v pořádku. Pročesal jsem hustník křížem krážem, a nic. Lehce jsem znervózněl a cestou zpět k oplocence jsem zvažoval, jestli to vzdám, nebo ne.Byla to správná oplocenka, tvary odpovídaly. Takže do třetice, krok za krokem, jedna meliorace, druhá... no a ona tam byla. Hezky schovaná za nějakým dřevem. Pohoda byla fuč a 23 kilometrů přede mnou. Pěkné vyhlídky. Pětka a šestka byly fajn. Najednou jsem koukal, kdo mě to předbíhá. Zvíře. Buď zabloudil, nebo jsem tak dobrej. V tu chvíli jsem věřil, že jsem asi tak dobrej, což mi dodalo sebevědomí a chuť do závodu, takže jsem ho nechal prosvištět kolem a pokračoval svým tempem.
Trať pokračovala dál bez problémů, dokonce jsem věřil, že to dám pod dvěstě deset. Za 40 ale přišel kopec, nijak brutální, ale stačil na to, abych vytuhnul. Už jsem slyšel, jak vyhlašují vítěze a do cíle mi zbývaly ještě čtyři kilometry. Z posledních sil jsem se donutil klusat, 42, 43 a 44 byly fajn. Ale 45, opět posunutý zákres. Mohl jsem si vybrat, jestli je to kupka na levé nebo pravé straně 50 m širokého zeleného hustníku. Vybral jsem si blbě a ztratil tři minuty. Vyhlašování utichlo, mžení zesílilo. Za 48 jsem potkal sběrače kontrol. Nevím, jestli mě to tak rozhodilo nebo to bylo vyčerpáním, každopádně zákres 49 byl taky posunutý, poblíž jiná kontrola, jejíž kód mi samozřejmě neseděl, chuť jít do cíle velmi vysoká, ale přece to nevzdám půl kiláku před cílem. Chvíli jsem tam chodil kolem, pak jsem se podíval do popisů a zanadával jsem si, jak jsem blbej, našel správnou jámu a valil do cíle.
Tam propuknul nevídaný jásot, takhle nepovzbuzovali snad ani vítěze H21, když dobíhal. Ani jsem si ještě na trati nevšimnul, že pořadatelé akčně odnesli sběrku, také cíl jsem marně hledal. Jedna dívčina na mě ale mávala krabičkou 100 a jeden kluk krabičkou cíl... když už jsem poslední, alespoň mám nejrychlejší doběh :-), prostě v tu chvíli jsem si připadal jako hvězda! To už ale na mě mávali z posledního autobusu, který zůstal. Stihnul jsem si akorát vzít z občerstvení láhev minerálky a jelo se domů. Cestou se mi sice z pohledu na mapu dělalo špatně, pak se to ale nějak rozleželo a v Pardubicích už jsem se těšil na další ročník mistrovství na dlouhé trati, určitě aspoň tak hezký, jako byl ten letošní.
Naše výsledky:
D18 12.10 km, 215 m, 18 kontrol - 47 závodníků
1. Tichovská Martina PGP8658 A SK Praga Praha 79.17
43. Peterová Alena DOB8953 A KOB Dobruška 115.11 +35.54
H21 26.70 km, 625 m, 50 kontrol - 44 závodníků
1. Zřídkaveselý Libor ZBM7207 E SK Žabovřesky Brno 146.48
39. Leštínský Tomáš DOB7801 C KOB Dobruška 241.34 +94.46
(DOB7801)