To, že jsem zaměstnán u AČR, přináší krom spousty jiných věcí také možnost účastnit se přeborů jednotlivých resortů, překvapivě v orientačním běhu. No a jeden z těchto přeborů jsem navštívil koncem dubna. Účast kolem dvaceti lidí a nádherné počasí vytvářely neskutečně pohodovou atmosféru, jakou na normálních závodech těžko zažijete.
      První etapou byla klasika na mapě Plesný. Mapa z loňských béček byla stále skvělá a stavitel se vyřádil. První čtyři kontroly vedly středně zeleným hustníkem na severu mapy, takže jsem byl ve svém živlu, sotva jsem odstartoval. Taky se mi podařilo nádherně zabloudit, když jsem se napostupu na trojku nechal svést jednou vodotečí, prostě nádhera. Sotva jsem se vymotal z hustníku, po pár metrech jsem narazil na občerstvovačku zásobenou jako na mistrovských soutěžích, tedy ionťák, čokoláda, rozinky, tam prostě nešlo nezastavit. Po krátké tříminutové siestě jsem pak bez větší chyby pokračoval hezkým vysočinským lesem s klacky pod nohama a bažinkama na každém kroku až do cíle, abych zjistil, že jsem asi první.
      Druhý den bylo překvapení. Pořadatelé tajili místo konání do chvíle, než jsme busem vjeli na závodiště Velké pardubické. Tam byla připravena opět moc hezká mapka pětka a opět zajímavá trať délky sprintu. Spolu se závodníky po závodišti pobíhali i koně, takže to bylo na pohled velmi zajímavé. Startoval jsem poslední (ostatně jako předchozí den). V tomto terénu rozhodovala hlavně rychlost, kterou jsem ztratil asi v půlce trati, orientačně to náročné moc nebylo, i když se našly volby postupů. Ale i tak je moje druhé místo myslím velmi pěkné. V cíli pak opět nechybělo vším možným zásobené občerstvení, slunce svítilo, bylo teplo a bylo dobře. Chvíli po závodě pak proběhlo vyhlášení výsledků, načež byl velen rozchod a všichni vyrazili domů.
      Výsledky tentokrát nebudou...
(DOB7801)